Existuje několik různých metod pro 3D skenování, z nichž každá má své výhody a nevýhody.
Jednou z nejčastěji používaných metod pro 3D skenování je laserové skenování. Tato metoda spočívá v měření vzdálenosti mezi skenerem a objektem pomocí laserového paprsku. Skener odesílá laserový paprsek na povrch objektu a poté měří čas, který trvá, než se paprsek vrátí zpět ke skeneru. Tímto způsobem může skener vytvořit bodový oblak, který obsahuje informace o vzdálenosti, polohy a barvě každého bodu na povrchu objektu.
Další metodou pro 3D skenování je fotogrammetrie. Tato metoda využívá fotografie objektu ze různých úhlů k vytvoření 3D modelu. Skener využívá speciálního softwaru k analýze fotografií a vytvoření 3D modelu z fotogrammetrických dat.
Strukturované světlo je další technologií používanou pro 3D skenování. Tento způsob využívá projekce strukturovaného světla na povrch objektu a následného měření deformace tohoto světla, když narazí na povrch objektu. Tímto způsobem skener vytváří bodový oblak, který obsahuje informace o tvaru, výšce a barvě každého bodu na povrchu objektu.
Tomografie je další metodou používanou pro 3D skenování. Tato technologie využívá rentgenové záření k vytvoření 3D modelu vnitřní struktury objektu. Rentgenové záření prochází objektem a je zachyceno na druhé straně pomocí detektoru, který měří intenzitu záření. Tento proces se opakuje z různých úhlů, což umožňuje vytvoření 3D modelu vnitřní struktury objektu.
Každá z těchto metod má své výhody a nevýhody, v závislosti na použití a požadované přesnosti.